PhDr. Ondřej Vojtěchovský, Ph.D
Předkládaná v souladu s opatřením děkana FF UK č. 14/2017.
Interního výběrového řízení se účastním v pozici zástupce ředitele ÚSD. Koncepci v oblastech personálního rozvoje, pedagogické činnosti i vědecké, výzkumné a další tvůrčí činnosti tak v zásadě odvozuji od té, kterou realizuje současné vedení. Ústav světových dějin (ÚSD) patří mezi základní součásti FF UK s nejlepšími výsledky v pedagogické i vědecké činnosti. Studijní programy, které zajišťuje, se dlouhodobě těší – i přes stávající negativní populační trend – relativně vysokému zájmu uchazečů. Svou koncepci bych tak rád formuloval v souladu se současným stavem a ve smyslu podpory dalšího rozvoje jeho pozitivních aspektů.
V uplynulých třech letech došlo na Ústavu světových dějin (ÚSD) k určité proměně personálního stavu, kdy několik pracovníků ústav opustilo a naopak byli otevřeným výběrovým řízením přijati noví kolegové. V jednom případě došlo ke snížení pracovního úvazku. V důsledku této změny se zvýšil podíl mladší generace, ale zároveň zde vyvstal problém relativního nedostatku habilitovaných pracovníků. V současné době tak na ústavu působí dva profesoři, dva docenti na poloviční a jedna docentka celý úvazek. Všichni ostatní pracovníci jsou v pozici odborného asistenta. U většiny odborných asistentů se však očekává, že se v následujících třech letech habilitují. Předpokládám tedy, že žádoucí personální rozvoj bude především zajištěn v rámci stávajícího pracovního kolektivu ústavu.
Přesto však nevylučuji, že v následujícím tříletí bude potřeba v určitých personálních změnách pokračovat. Především v semináři obecných a komparativních dějin bude po smrti paní profesorky Klusákové nutné poměrně rychle zajistit habilitovaného pracovníka, který paní profesorku nahradí ve funkcích a pozicích nutných pro chod semináře a studia. Přitom preferuji, abychom řešení našli v habilitaci jednoho ze stávajících odborných asistentů. Nebráním se však ani tomu, aby byl tento seminář personálně posílen.
Habilitovaného pracovníka bude v dohledné době potřebovat také seminář středověkých dějin. Dovolí-li to finanční situace, mohly by být všechny semináře ústavu čtyřčlenné. V případě nových výběrových řízení na pracovní pozice v ÚSD bych prosazoval, aby bylo bráno v potaz také genderové hledisko.
Budu prosazovat, aby každý seminář byl v dohledné době veden habilitovaným pracovníkem a aby všichni odborní asistenti bez zbytečných prodlev zahájili či úspěšně završili habilitační řízení. Budu všechny odborné asistenty podporovat v možnostech střednědobých zahraničních stáží a možností čerpat tvůrčí volno, tak jako je tomu v současnosti.
Ústav světových dějin je momentálně členěn do čtyř seminářů. Toto členění považuji za smysluplné a dlouhodobě nosné, jelikož kombinace chronologického a metodologického klíče zajišťuje výkladovou pluralitu a pestrost přístupů. Zároveň však podporuji co největší provázanost a spolupráci mezi semináři ve výuce i výzkumu, tak aby nebyly izolovanými jednotkami. Cílem tak je, aby celý ústav byl tvůrčím a kolegiálním prostředím. Chtěl bych tak nadále podporovat trend, který byl s úspěchem podnícen současným ředitelem.
Ústav světových dějin by měl být přirozeným střediskem jak odborné přípravy nastupující vědecké generace, tak i předním centrem výzkumu. Personální rozvoj ústavu by tak měl splňovat očekávání vysoké autority pracoviště jak v domácím, tak v mezinárodním kontextu. Domnívám se proto, že standardem všech pracovníků ústavu by měla být účast na mezinárodním vědeckém provozu (publikace v zahraničí, účast na významných zahraničních konferencích, optimálně účast v mezinárodních projektech).
Uvědomuji si, že chceme-li dlouhodobě zajistit takový vývoj, je nutné jej podpořit adekvátním mzdovým ohodnocením, o jehož zlepšování chci také v rámci možností usilovat. Jsem přitom toho názoru, že grantové prostředky mají být bonusem, nikoliv doplňovat základní mzdu, tak aby dosahovala (alespoň) důstojné výše.
Ústav světových dějin se v současné době společně s ostatními historickými pracovišti podílí na bakalářských studijních programech historie a historie se zaměřením na vzdělávání a na magisterském studijním programu učitelství historie. Samostatně zajišťuje bakalářský studijní program historie – evropská studia a magisterský program historie – obecné dějiny.
Přes úbytek uchazečů v důsledku současného demografického propadu i zvyšující se konkurence regionálních univerzit zůstává počet zájemců o studijní programy zajišťované ÚSD ve fakultním srovnání poměrně vysoký. Přesto se domnívám, že aktuální vývoj není uspokojivý a že je na místě přemýšlet o úpravě koncepce studia, která zatím stále vnímá počet studentů jako hlavní kritérium úspěšnosti.
V prvé řadě bychom měli vyjít od předpokladu, že ÚSD nechce konkurovat regionálním katedrám historie. V podmínkách inflace vysokoškolského vzdělání se ÚSD nezaměřuje na standardní výuku historie a neorientuje na průměrného zájemce o studium, ale má ambici být předním specializovaným pracovištěm pro přípravu nových generací vědeckých pracovníků. ÚSD by proto měl přivést k zájmu o studium především mimořádně motivované a schopné uchazeče, kterým poskytne vzdělání na mezinárodní úrovni.
Jednoznačně podporuji, aby ÚSD nadále stavěl především na seminární formě výuky, vedl studenty k samostatné práci, kultivoval u nich schopnost vést diskusi a vytvářet odborný text. Seminární typ výuky studenty uvádí do kontaktu s aktuálním výzkumem vyučujících a umožňuje studenty do tohoto výzkumu zapojovat. Při současných pokusech o zavádění technologické podpory distančním formám výuky, které v důsledku legitimizuje neosobní masové vysokoškolské vzdělávání, považuji seminář za prostor, který je nezbytný pro naplňování podstaty univerzitního vzdělávání.
Chceme-li, aby ÚSD byl střediskem aktuálního výzkumu, vnímám jako potřebu přivést badatele působící na jiných pracovištích v rámci fakulty, univerzity či mimo ni i ke studentům. Současný ředitel již nabídl prostor kolegům z historických ústavů Akademie věd, aby pro naše studenty zajišťovali volitelné kurzy a seznamovali je tak s výsledky svého bádání. V této praxi hodlám pokračovat a nadále ji rozvíjet. Kromě kolegů z ústavů z Akademie věd bych rád navázal užší spolupráci v pedagogické oblasti i s Ústavem pro studium totalitních režimů.
Studenti by ve výuce dále měli profitovat i z aktuálně kladeného důrazu na mezioborovost a spolupráci mezi jednotlivými obory a součástmi fakulty. Samozřejmou je nadále spolupráce a součinnost ve výuce mezi historickými ústavy fakulty. Budu ovšem také podporovat, aby si studenti část výběrových kurzů zapisovali mimo obor historie. Vhodnou formou spolupráce mohou však být i semináře a jiné volitelné kurzy zajišťované společně vyučujícími z různých základních součástí. Aktuálně taková forma výuky úspěšně probíhá ve spolupráci s Katedrou jihoslovanských a balkanistických studií, se Střediskem ibero-amerických studií, s Ústavem asijských studií a s katedrou sinologie.
Při důrazu na mezioborovou spolupráci však zastávám názor, že nemá docházet k rozvolňování jednotlivých studijních oborů. Domnívám se, že studenti mají absolvováním určitého studijního programu získat jasně definovanou odbornou kompetenci. Rád bych přispěl k tomu, aby se na fakultu jako většinový model vrátilo dvouoborové studium. Studium historie, historie-evropských studií a magisterského studijního programu historie-obecné dějiny tak vidím v budoucnu převážně ve vhodné kombinaci s některým z jazyků, či s příbuznými obory jako je sociologie, politologie, etnologie nebo obory typu teritoriálních studií.
Důležitým předpokladem rozvoje kvality studia zajišťovaného ÚSD, je dle mého soudu internacionalizace. Za nutné považuji neustále usnadňovat a umožňovat studentům bakalářského i magisterského studia minimálně semestrální pobyt na zahraniční univerzitě. Jako dlouholetý koordinátor programu Erasmus+ si přitom uvědomuji, že pro mnohé studenty je překážkou studia v zahraničí nízká finanční podpora poskytovaná z tohoto programu. Proto bych chtěl těm studentům, kteří si nemohou dovolit své zahraniční studium dotovat z vlastních zdrojů, usnadňovat přístup k jiným, příznivějším způsobům financování. Zkušenost studia v zahraničí a účast na zahraničních akcích (letní školy, krátkodobé studentské výměny atd.) by měly být podle mého přesvědčení standardní součástí studia každého našeho studenta.
Podporuji rovněž další formy internacionalizace studia: semestrální pobyty zahraničních profesorů, organizace přednášek zahraničních hostí prostřednictvím učitelské mobility v rámci Erasmus+ i dalšími způsoby (meziuniverzitní smlouvy atd.) a především formou společných studijních programů se zahraničními partnery. Ústav světových dějin má v této oblasti cenné zkušenosti a patří na fakultě k průkopníkům této formy zahraniční spolupráce. Zásluhou prof. Klusákové je Ústav světových dějin (zastoupený seminářem obecných a komparativních dějin) od roku 2010 účastníkem mezinárodního magisterského studijního programu TEMA. V současné době je vedeno jednání o společném studijním programu s partnery z univerzity v Bayreuthu; rozhovory o spolupráci probíhají rovněž s kolegy z poznaňské univerzity. Nadále budu podporovat, aby se ústav účastnil také výukové spolupráce s partnerskými univerzitami v rámci programu 4+, kde v současné době tato kooperace probíhá s kolegy z Heidelbergu a Varšavy.
Ve všech těchto aspektech se v uplynulých třech letech ukázal jako nosný studijní program historie – evropská studia. Poté, co se oproti předchozímu období poněkud proměnil způsob výuky, práce se studenty i kritéria výběru uchazečů, se daří tento studijní obor profilovat v souladu s většinou se shora nastíněnými cíli. Stejně tak je tomu u magisterského studijního programu historie – obecné dějiny a ÚSD přispívá k tomu, aby se tyto aspekty uplatňovaly i v rámci bakalářského studijního programu historie.
Pokud jde o nově zavedené bakalářské a magisterské studium učitelství historie/historie se zaměřením na vzdělávání, teprve uvidíme, jak se jej podaří etablovat a zda v nutné konkurenci s Pedagogickou fakultou UK i regionálními pedagogickými fakultami obhájí své místo. Zasadím se o to, aby ÚSD společně s ostatními historickými ústavy podnikl vše v zájmu splnění tohoto záměru.
V rozvoji vědecké činnosti může ÚSD navázat na úspěšnou tradici výzkumu pokrývající několik badatelských oblastí. Z nich bych vyzdvihl zejména oblast komparativních a transnacionálních dějin, která se odvozuje od působení světoznámého a v mezinárodním měřítku daleko nejvýznamnějšího českého historika Miroslava Hrocha. K dalším tradičním oblastem, v nichž ÚSD navazuje na činnost generací historiků působících na FF UK, patří dějiny jihovýchodní a východní Evropy, nebo dějiny mezinárodních vztahů v 19. a 20. století se zvláštním zřetelem na středoevropský kontext. Ve všech těchto oblastech i badatelských oblastech nových, jako je např. zkoumání role Československa a dalších malých evropských socialistických zemí ve studené válce, má ÚSD ambici plnit roli renomovaného a mezinárodně respektovaného vědeckého centra. Mým úmyslem ve funkci ředitele ÚSD by tak bylo maximálně podporovat aktivity kolegů, které povedou tímto směrem. Zároveň bych nechtěl zcela rezignovat na zprostředkování poznatků zahraničních historiků českému publiku, jelikož i tato role má bezpochyby značný společenský význam. Nicméně soudím, že pracoviště jako je ÚSD FF UK musí nutně klást v prvé řadě důraz na originální výzkum mezinárodního dosahu.
ÚSD se v minulých letech podílel a podílí – zejména zásluhou prof. Klusákové – na několika mezinárodních projektech. Další pracovníci ústavu jsou taktéž v mezinárodní spolupráci velmi aktivní. Mým předsevzetím proto bude nadále takové činnosti podporovat, vytvářet půdu pro pěstování zahraniční vědecké spolupráce, nejlépe ve formě mezinárodních projektů a na tomto procesu se také aktivně podílet.
Jak jsem uvedl výše, soudím, že standardem pracovníka ÚSD je pravidelná účast na mezinárodním vědeckém životě, účast na zahraničních konferencích a publikace v zahraničních periodicích a v nakladatelstvích. Většinu kolegů není, domnívám se, nutné podněcovat k tomu, aby sami vyhledávali možnosti publikování v zahraničí. Přesto však, tak jako současný ředitel, hodlám mimořádné úspěchy na mezinárodním vědeckém poli oceňovat finančním ohodnocením v míře, kterou umožní finanční situace ústavu. Hlásím se také k podpoře kolegům, aby usilovali o střednědobé a dlouhodobé badatelské stáže na zahraničních institucích.
ÚSD není velkým pracovištěm a nemá zpravidla prostředky a nástroje k tomu organizovat a hostit velké vědecké mezinárodní akce. Nicméně může zúročit určité zkušenosti i na tomto poli, jak dokazuje mezinárodní konference urbánních dějin, která v roce 2012 proběhla pod řízením paní prof. Klusákové. V letech 2018 a 2019 ÚSD také spoluorganizoval mezinárodní konference s kolegy z vídeňské univerzity a ve spolupráci s ÚSTR, respektive Historickým ústavem AV ČR. Kromě těchto výjimečných událostí, v nichž je jistě vhodné nadále pokračovat, by mělo být na ÚSD standardem pořádání mezinárodních seminářů a workshopů k určitým aktuálním otázkám výzkumu. Chtěl bych tak dále podpořit tento trend, který se na ústavu v posledních letech již projevuje.
K mezinárodní prezentaci ÚSD by měl sloužit časopis Prague Papers on the History of International Relations. Jako ředitel bych se snažil pomoci výkonnému redaktorovi v úsilí o zvyšování jeho úrovně a vědecké prestiže (v prvé řadě o zařazení do databáze Scopus).
Všichni kolegové budou samozřejmě nadále maximálně podporováni v podávání projektů GAČR a v získávání dalších externích prostředků na podporu výzkumu. Řešitelé externích grantů by dle mého názoru měli mít možnost po dobu tohoto granu získat úlevu ve výuce. Náhradu za ně by bylo možné hledat v externích vyučujících mezi kolegy z ústavů AV ČR či ÚSTR.
Podporuji rovněž, aby se pracovníci ústavu účastnili práce fakultních výzkumných center, která propojují badatele z různých oborů a základních součástí. Jejich činnost vnímám jako důležitou iniciativu na půdě mezioborové spolupráce a prostředek k získávání mezinárodních i tuzemských grantů.
Koncepce vědeckého i pedagogického rozvoje musí samozřejmě zahrnovat i doktorské studium, kterému přikládám mimořádný význam. Ve spolupráci s předsedou oborové rady budu usilovat o jeho další zkvalitňování. Budu podporovat, aby doktorští studenti byli co nejvíce zapojováni do výzkumných projektů a aby tak dostávali příležitost podílet se na vědecké činnosti ústavu. Nadále by pro ně měla být otevřena možnost podílet se na výuce.
V minulosti byl Ústav světových dějin poznamenán mnohaletým způsobem řízení, který stavěl na zatajování či filtrování důležitých informací a na vytváření atmosféry nedůvěry mezi jednotlivými pracovníky a jednotlivými semináři. Tyto prostředky sloužily k udržování autoritativního postavení ředitele a k vytváření zdání neotřesitelnosti jeho pozice, ačkoliv většina pracovníků si uvědomovala, že tehdejší ředitel není vědeckou autoritou a k takové roli jej neopravňují ani osobnostní předpoklady.
V minulém tříletém období se tato atmosféra postupně změnila. Do záležitostí a vnitřního chodu ústavu byli zasvěcováni vedoucí všech seminářů, otázky týkající se personálních záležitostí byly s dotčenými pracovníky vždy řádně konzultovány. Přestože funkce ředitele ústavu s sebou nese značné pravomoci, zbavil ji současný ředitel autoritářského odéru a vykonával ji v duchu kolegiality a respektu vůči podřízeným. K tomuto způsobu výkonu funkce se rovněž hlásím a chtěl bych dále pracovat na jejím zcivilnění. Zároveň si však dobře uvědomuji, jaké pravomoci jsou s touto funkcí spojené, a nehodlám se zříkat odpovědnosti za jednoznačná rozhodnutí a řešení.